Je trochu nezvyklé, aby šel biskup do politiky. Proč ses tak rozhodl?

 

Jsem přesvědčen, že každá profese je součástí věcí veřejných a politika navíc nutně potřebuje pestré zastoupení lidí různého zaměření. V současnosti se u nás obecně lidé příliš do politiky nehrnou. Ostatně v Čechách se příliš nezapojují ani do spolkového života či církví. Společnost je bohužel rozdělená, jsme nedůvěřiví a zranění. Věřím ale, že je potřeba posunout se dál.

 

Proto vstupuješ do politiky zrovna Ty?

 

Už na svém někdejším působišti jsem vycházel z přesvědčení, že bych měl jít „s kůží na trh“. Vstoupil jsem do komunální politiky, která je podle mě spíše o konkrétním hledání společného konsenzu a cíle než o síle a moci. Společnost je sice rozdělená, ale snaha, aby se nám spolu dobře žilo, je čímsi univerzálním. V mém někdejším působišti Českém Dubu se nám dařilo nacházet společnou řeč a jistý nadhled i přes možné osobní animozity. Je pravda, že jsem tehdy na začátku vstupoval do rozbouřeného hrnce starých emocí a různých názorů, ale jakýmsi kouzlem se časem mnohé uklidnilo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chceš být tedy v politice nositelem jakéhosi nadhledu?

 

Rád bych… (smích). V životě, a v politice obzvlášť, platí jistý paradox, že člověk sám nezmůže vůbec nic. A zároveň hodně. Myslím to tak, že nikdo se nemůže příliš přeceňovat a zároveň ani trochu podceňovat. Někdy stačí pouhá jedna lidská věta, slovo, gesto, co dokáže bořit mnohé, ale také i napravovat a léčit. Zkrátka, život každého z nás je výzvou, zápasem mezi naší nadutostí a odpovědností, kterou v sobě člověk buď cítí, nebo popírá.

 

Kandiduješ za „Rozvíjíme Hradec“, proč právě zde?

 

Obecně platí, že jako představitel církve bych podle našich vnitřních pravidel neměl kandidovat jako člen nějaké strany proto, abych případně nijak nerozděloval. Rozvíjíme Hradec, v němž figuruji jako nezávislý kandidát, je však uskupením, které má rozhodně velký potenciál propojit jak Hradečáky, tak i celou politickou scénu. V našem programu se nenajde odkaz na velké ideje politických stran či náznak populismu, ale jde nám o skutečné, reálné cíle v našem městě, jež máme rádi.

 

Máš blízko k duchovnu, etice, kultuře. Co bys rád, aby se ve městě změnilo?

 

Změna je naprosto přirozenou součástí života. Pravda, některé změny vítáme, z některých míváme obavy. Co bych rád přivítal v Hradci Králové a v naší zemi, je, abychom měli odvahu a sílu nepokládat za zákon své vlastní krátkodeché uspokojení. Jako novopečený dědeček si nyní mnohem víc uvědomuji odpovědnost za ty, kteří přijdou po nás. Jsem přesvědčen, že s nutným přesahem bychom měli do širšího budoucna rozvíjet i naše město. Určitě je zapotřebí, abychom řešili malé věci tady a teď – jako je například pečlivější úklid města a zeleně, ale zároveň bychom měli mít v patrnosti i to, jaké místo pro život přenecháme našim vnoučatům a dalším generacím.

 

Co Tě v poslední době těší, kde si „nabíjíš baterky“?

 

Miluji vodu, léto a odpočinek mám spojené s paddleboardem, koupáním a knihou. Stačí mi ale procházka kolem soutoku Labe a Orlice a je dobře. Nepřekvapím, když řeknu, že výtečná akumulace energie je pro mě i v kostele. Vyrůstal jsem na samotě u lesa. Mám rád, když jsem ráno v kostele sám ponořen do ticha meditace. Ještě větší radost je, když přijdou druzí.