Jak vnímáte současný život a atmosféru v našem Hradci Králové?

 

Jan Holásek: Nadčasově založené město s krásnou architekturou, které se vám dostane pod kůži a ke kterému mám hlubokou vazbu na celý život. Sympatičtí a příjemní lidé. Město bohužel postupně ztrácí dynamiku a hřeší na slavnou dobu prvorepublikového Salónu republiky.

 

Ilona Dvořáková: Mám Hradec moc ráda, nesmírně mě fascinuje jeho historie, architektura, osobnosti, které tady žily a spoluvytvářely město tak, jak ho známe. Chybí mi tu, co mají jiná města – přes den i večer ulice plné lidí, pospolitost, chuť se setkávat. Dostupné bydlení a smysluplné vyžití pro všechny generace. Chybí mi transparentní a otevřená komunikace města s občany.

 

Pavel Pechanec: Hradec Králové je místem, které jsem si zamiloval vlastně hned, když jsme se před osmi lety přistěhovali. Stalo se mi v podstatě to, co se stává všem „náplavám“ v tomto městě, že naprosto přirozeně zakoření. Co mě překvapilo, byla skutečnost, že vše bylo tak intenzivní a rychlé. Mám to tu velmi rád. A věřím, že se naše město může rozvinout i s hlubším přesahem do budoucna, ono také stále je a bude co zlepšovat i zde.

 

 

Má podle vás smysl vkládat energii do komunální politiky?

 

Jan Holásek: Občas si tuto otázku rovněž kladu, zejména když sedím i více než šest hodin na zasedání současného hradeckého zastupitelstva plném zmatků a nekonstruktivních vystoupení. Vždy si ale nakonec řeknu, že bez toho to nejde a je to prostě součást práce politika na komunální úrovni, a věřím, že se to do budoucna podaří zlepšit. Na komunální politice, pokud se dělá dobře, je krásné to, že vidíte hmatatelné výsledky své práce – opravené chodníky, postavené silnice a veřejné stavby, aktivní komunitní život a mnoho dalšího. Je fascinující mít možnost tvořit město a formovat ho pro budoucí generace.

 

Ilona Dvořáková: Kdybych nevěřila, že to má smysl, nedělala bych to. A rozhodně to ale nedělám kvůli sobě, vnímám to jako službu občanům a příležitost některé věci změnit. Na druhou stranu – chce to i hodně osobní odvahy, obzvlášť když člověk vidí a slyší, co se u nás v komunální politice děje.

 

Pavel Pechanec: Mám zkušenost z někdejšího působiště, že je dobré, když se zapojím i do veřejného prostoru. Jako zastupitel a radní města jsem působil s chutí propojovat a hledat řešení, a to jak pro naprosto přízemní záležitosti, tak i pro koncepci vztahů, co hledí za horizont našeho já. Komunální politika je o nalézání společného zájmu a porozumění odpovědnosti, kterou máme vůči těm, kteří přijdou po nás.

 

​

Každý jste „tak trochu z jiného těsta“, co vás spojuje?

 

Jan Holásek: Stejné hodnoty a zájem o to, aby se Hradec rozvíjel v moderní stotisícové město evropského formátu. Je pravda, že každý pocházíme z úplně jiné části společnosti a máme zcela jiné profesní působení, přitom ale máme mnoho společného – slušnost, transparentnost, otevřenou komunikaci, inovativnost a zájem rozvíjet nové věci. Tah na branku a snahu dotahovat věci do konce.

 

Ilona Dvořáková: Nejen nás tři, ale i lidi z celé kandidátky spojují stejné hodnoty – čestnost, pracovitost a etika. A pak taky veliké odhodlání a chuť pustit se do práce pro město. A víra v to, že to má smysl.

 

Pavel Pechanec: To je dobrá otázka a popravdě, sám sebe jsem se nutně ptal, co vše nás spojuje. Mám však za to, že máme podobný pohled na mnohé, a proto mezi námi funguje důvěra, že všechna vzletná slova o rozvoji Hradce chceme posouvat v čin. Navíc upřímně, nevěřím v náhody a už to, že jsme se dali takto dohromady, je pro mě i duchovní výzvou.

 

Co vás mrzí a co vám dělá v politice radost?

 

Jan Holásek: S politickými oponenty se nemusíte mít rád, je ale třeba se respektovat. Velmi mne zklame, když se nejedná férově a na rovinu, zejména když vás někdo za zády lživě pomlouvá. Rád bych přinesl koncepční a konstruktivní řešení a tah na branku. O spoustě věcí se jen mluví, ale realizace velmi dlouho trvá nebo k ní vůbec nedojde. Někteří kolegové to moc neřeší – já ano, asi je to o tom, že se celý život pohybuji v prostředí soukromého podnikání a jsem zvyklý na to, že věci odsýpají a jdou dopředu. Odmítám přístupy typu „ono to nějak dopadne, to nespěchá” atp. Je potřeba předvídat, mít koncepci a dotahovat věci do finálních řešení.

 

Ilona Dvořáková: Odpovím citátem Václava Havla: „Až to bude nejblbější, tak se to najednou začne obracet k lepšímu.“ Je potřeba udělat vše pro to, aby se to v Hradci na komunální úrovní podstatně zlepšilo a aby nás v našem městě čekaly dobré a ještě lepší časy.

Pavel Pechanec: Mrzí mě, když lidé mají v popředí jen sami sebe. Je pochopitelně čím dál tím obtížnější myslet komunitně, společnost je různě rozhárána a krátkodechá sebestřednost lidí je značná. Proto mě také těší, když se lidé na sebe nejen usmívají, ale hlavně, když dokáží alespoň na chvíli odložit svou povrchnost a tvořit v nesobecké radosti cokoli pro druhé.

 

 

Jakým konkrétním oblastem se chcete věnovat?

 

Jan Holásek: Jednoznačně koncepčnímu rozvoji města v krátkodobém i dlouhodobému horizontu. Jsem přesvědčen, že Hradec má obrovský potenciál a mnoho příležitostí, které nesmíme nechat nevyužity. Jsem velmi rád, že naše kandidátka pokrývá všechny důležité oblasti pro život města, které se vzájemně prolínají a doplňují.

 

Ilona Dvořáková: Velkou část života se věnuji kultuře, marketingu a PR. Podařilo se mi nasbírat spoustu cenných zkušeností, které chci nabídnout. Spolu s týmem kolegů z kandidátky připravujeme podrobný program pro rozvoj kultury a cestovního ruchu, to jsou oblasti, kterým se chci naplno věnovat, budu-li mít příležitost. Udělat z Hradce město, které žije, kde se lidi spolu rádi potkávají, oživit parky, náměstí a další prostory.

 

Pavel Pechanec: Pokud bych se stal zastupitelem, usiloval bych o výraznější hledání rovnováhy mezi přítomností, minulostí i dalekým budoucnem. Jsem přesvědčen, že i naše město se musí rozvíjet s větší komplexností, přesahem. Jde o to, aby se zde dobře žilo nejen nám, ale také i našim dětem a vnoučatům. Kultura a prostředí, ve kterém člověk žije, mají velký vliv na rodinu i celou společnost. Proto bych rád těmto oblastem věnoval velkou pozornost. Chtěl bych, aby se Hradec Králové stal místem, kde lidé budou moci zažívat výraznější harmonii podepřenou etickým a duchovním rozměrem.

​